František Ringo Čech

narozen: 09.07. 1943 (ve znamení Raka) v Praze

... původním jménem František Čech je český bubeník, zpěvák, textař, herec, politik, publicista, scénárista, divadelník, naivní malíř a spisovatel. Člověk, který kolem sebe neustále vytváří image velmi vtipného, energického a bystrého muže mnoha různorodých zájmů jakož i mnoha rozličných uměleckých řemesel.

Pochází z rodiny známého českého hudebníka, je synem písničkáře Františka Čecha pražského. Vyučil se televizním opravářem, poté studoval hru na bicí na pražské konzervatoři u profesora Vlasáka. Jako bubeník nejprve působil v několika souborech hrajících tradiční jazz, z nichž nejznámější byl soubor vedený Pavlem Smetáčkem. V roce 1963 se František Čech stává členem skupiny Olympic, se kterou účinkoval v Divadle Semafor v představení Ondráš podotýká.

Z tehdejší doby pochází umělecké přízvisko Ringo podle vzoru bubeníka Beatles Ringo Starra. V Olympicu také začal psát své první písňové texty, v roce 1965 byl vyhlášen nejlepším bigbeatovým bubeníkem. V závěru roku 1965 ale odchází do amerického Las Vegas, kde hrál na bubny v Černém divadle hotelu Tropicana. Zde měl možnost se poznat s mnohými předními americkými jazzovými hudebníky. S některými z nich si i zahrál.

Po návratu do vlasti v roce 1967 sestavil ze špičkových českých hudebníků „festivalový“ bigbeatový orchestr Rogers band, se kterým se zúčastnil 1. bigbeatového festivalu v pražské Lucerně. V roce 1968 se svým bratrem saxofonistou Svatoplukem Čechem z této skupiny odešel a založil novou rockovu skupinu Shut Up, která pak vystupovala de facto jakožto 2. orchestr Divadla Semafor v představeních Šimka a Grossmana a v sólovém představení Jiřího Šlitra Ďábel z Vinohrad i v dalších hrách. Z té doby se také patrně datují jeho první pokusy o komiku, v pozdějším semaforském představení Kytice hrál poustevníka. V roce 1982 se soubor Shut Up přejmenoval na Skupinu Františka Čecha.

František Ringo zde již nehrál na bubny, ale pouze na bonga a působil zde jako speaker kapely resp. velice vtipný moderátor. Nadále intenzivně psal hudbu i texty nejen pro svoji kapelu, ale i pro různé interprety z oblasti rocku, jazzrocku i středního proudu. Psal také české texty na hity odposlouchané či natočené z rádia Luxembourg, psal povídky, básničky pro děti, vymýšlel scénáře. V televizi moderoval zábavné programy Ring volný a Hovoří a zpívá F. R. Čech.

Mimo toho všeho také občas zpíval. Po Jiřim Kornovi a Viktorovi Sodomovi se hlavní pěveckou hvězdou jeho souboru stal tehdy velmi nadějný zpěvák Jiří Schelinger. S ním si i zahrál ve filmu Romance za korunu a Na startu je delfín, kromě toho spolu také připravili hudbu k libereckému divadelnímu představení hry na motivy Páralovy novely Mladý muž a bílá velryba. Tuto spolupráci přerušila násilně smrt Jiřího Schelingera v roce 1981, což způsobilo i zánik kapely. Sólové album František Ringo Čech pak natočil s hudebníky ze skupiny Projektil.

Počátkem 80. let podstatně vzrostlo jeho nehudební působení na poli literárním a v oblasti naivního malířství. Psal scénáře, v roce 1983 založil svůj vlastní divadelní soubor Čechovo prozatímní divadlo, ve kterém působil jako hlavní autor, umělecký vedoucí, ředitel i herec. Parodické zájezdové divadlo, které kritiky velmi udivovalo a pobuřovalo nejen svým nezvyklým naivisticky laděným humorem, ale i faktickým divadelním neumětelstvím (patrně cílevědomým), nicméně mělo u obyčejných diváků velký úspěch, diváci se při Čechových humoriádách velmi dobře bavili, počty repríz jednotlivých her šly do mnoha stovek či více.

Divadelní hry Františka Ringo Čecha

• Loupežníci na Chlumu aneb Statečná Bibiána (1985, na motivy hry Jana Nepomuka Štěpánka z roku 1820)
• Dívčí válka (1985, přes 1600 repríz!)
• Smějeme se se Shakespearem aneb Vraždící maniak (1987, podle hry napsal Čech TV seriál Třikrát s Wildou)
• Perníková chaloupka (1987)
• Pravda o zkáze Titaniku (1988)
• Sjezd za vaše peníze (1990)
• Oheň a voda (2004)
• Na Brusel, Vávro, na Brusel (2004, titul parafrázuje větu z povídky Šimka a Grossmanna Výlet s Lomcovákem Na Plzeň, Vávro, na Plzeň!)
• Po svatbě ráj (?)

uskutečněná představení

Carlo Goldoni

narozen: 25.02. 1707 (ve znamení ryb) v Benátkách, Itálie zemřel : 06.02.1793 v Paříži, Francie

Carlo Goldoni byl italský dramatik, tvůrce italské národní komedie.

Narodil se v rodině lékaře Giulia Goldoni a Margherity Salvioni. Číst a psát se naučil už ve čtyřech letech, svou první hru napsal v devíti letech. Pokusil se studovat filosofii u dominikánů v Rimi (1720–1721), práva v Pavii (1723–1724) a později v Modeně (1727). Studium práv dokončil až v roce 1731 v Raveně. Mezitím psal další hry, kočoval s hereckou společností, pracoval v různých advokátních kancelářích.

V roce 1733 se začal toulat po celé severní Itálii. Určitou dobu působil i jako tajemník benátského velvyslance v Miláně. V roce 1734 se stal účastníkem bitvy u Parmy a vrátil se do Benátek. Tam se začal věnovat už výhradně divadlu. S divadelní společností se pohyboval po Itálii, během pobytu v Janově se oženil s Nicolettou Conniovou.

V dalších letech se úspěšně hrály desítky jeho her, byl ředitelem divadel v Benátkách i Janově, psal libreta oper. V roce 1757 byl jmenován v Parmě dvorním básníkem francouzských Bourbonů s pravidelnou penzí. V roce 1758 jej přijal na audienci papež Kliment XIII.

V roce 1763 odjel do Paříže, kde se stal vychovatelem královských dcer a psal další komedie. V letech 1784–1787 napsal své Paměti. V roce 1792 mu Národní konvent zastavil penzi. Obnovil mu ji na přímluvu přátel v únoru 1793. Zemřel v chudobě den před tímto rozhodnutím

Dílo Carla Goldoniho:

Dramatická tvorba Carla Goldoniho je velmi rozsáhlá. Dochovalo se přes dvě stě komedií a operních libret. Stal se reformátorem italské komedie, pouhou dějovou osnovu her nahradil postupně textem pro všechny postavy. Rovněž místo tradičních masek dostal každý herec masku podle charakteru postavy.

Ve svých začátcích psal Goldoni hudební a veseloherní intermezza, která byla původně zařazovaná mezi jednotlivá dějství melodramat a tragikomedie. Opravdovými komediemi se začal zabývat od roku 1738.

K vrcholným dílům Goldoniho patří:

• Kolos (1724) – satira, kvůli níž byl vyloučen z koleje v Pavii
• Belisar (1738) – autorova první komedie s psanými i improvizovanými
• Světák Jerolým (1738) – autorova první komedie s psanými i improvizovanými částmi
• Komteska (1743) – první realizované libreto ke komické opeře
• Sluha dvou pánů (1745)
• Zpívající Benátky (1750)
• Lhář (1750-1751)
• Treperendy (1751)
• Mirandolina (1756)
• Náměstíčko (1751)
• Impresário ze Smyrny (1759)
• Poprask na laguně (1762) - Le baruffe chiozzotte

uskutečněná představení

Z deníku kocoura Modroočka - Josef Kolář

Josef Kolář se proslavil dětskou knihou „Z deníku kocoura Modroočka“. Hlavním hrdinou je malý kocourek Modroočko, který se seznamuje se světem lidi a koček. Jeho pán se o nezbedníka hezky stará, Modroočko u něj vždy najde pochopení a misku dobrého jídla. Sám však jako správný kocour vyráží na noční dobrodružné výpravy. Jeho zvířecími kamarády jsou Bělovous, Zrzunda a Kiki, kteří Modroočka občas pozlobí, ale naučí jej i obezřetnosti a sebekázni.

Kocoura Moodročka doplnila svými kouzelnými ilustracemi Helena Zmatlíková.

O kočičím zpívání - Karel Hoffmann, Ladislav Kolář

Detektivní muzikálová pohádka se odehrává v romantickém prostředí střech v některé starší části města. Vysoko nad světem lidí, tedy v království komínů a kominíků a také kočiček, kočičí paní učitelka připravuje své žáky na soutěž ve zpěvu. Protože, ale musí odjet, posílá dopis svému známému profesorovi hudby, aby ji prozatím zastoupil. Ten však dopis nedostane. Cafourek – kočičí kluk, který měl dopis doručit na poštu, ho ztratil a protože jeho ztrátu nepřizná, může jeho nálezu využít podvodník Barnabáš. Chytře se zbaví učitelky a Cafourka, který z pochopitelných důvodů, náhlému objevení se nového učitele hudby nevěří. Za to kočičí slečny se nechají jeho krásnými řečičkami a lákavými sliby naprosto ošálit a uvěří, že na slavnou kariéru zpěvaček není třeba donekonečna dřít zpěv, jako se správně obléci a divoce se pohybovat v rytmu. Kouzelný kominíček Filípek vidí Cafourkův smutek nad tím co se děje a co způsobila jeho lež a když se k ní konečně nahlas přizná – pomůže mu. Cafourek se společně s dětmi v hledišti (vždyť i tam dole na ulicích se děti učí zpívat) naučí písničku, se kterou vyhrají „Kočičí lyru“ a kočičky poznají, že prostě – „Bez učení to nejde!“ A Barnabáše Filípek promění v kominickou štětku a za trest bude muset vymetat tři tisíce tři sta třicet tři začouzených komínů.